Literatura Filozoficzna

Andrzej Tęczar Poznanė, 1991-12-29.

„Kas? – tai Dievas?...“

Tapo problematiška įsivaizduoti „sau“ Dievą...

Ar Dievas – tai Senis su barzda – rankose laikantis žemę?...

-Ar Dievas yra Įasmenintas?

-Šiuo požiūriu žinant – ką gal Aukštieji skaitytojai ir skaitė „mano“ kūriniuose – kad „žemiškoji realybė“ vyksta Protosąmonėje – t.y.: Dieve, arba pas Dievą, kad civilizacija yra efemeridė – tūnanti Savaime-Mąstančioje Būtyje ar Vieš – Patyje Savaime-Sąmoningame, kurio atributai yra Savaime – Sąmoningos būsenos. Dievas neapsireiškia Įasmenintu Dievu...

Sąvokos, apibrėžimai – žemėje, yra tiesos arba sąmoniškieji faktai: subjektyvūs – Dievui, arba objektyviai-subjektyvūs ir jeigu nėra duoti Dievui, įsitvirtina sanklodoje: prielaida – tezė: jeigu pasireiškia tai – tai vyksta tai (tikslieji mokslai, gamtos mokslai)...

ąąApirėžimai „žmoguje“ kyla iš Dievo, taip kaip vaizdiniai, arba pav. grožio suvokimas – formos, spalvos, muzika, ar vėlgi toks fenomenalus reiškinys – žemėje – koks yra meilė...

-Taigi vaizdiniai arba įsitikinimai yra duoti Dievo. Šitaip svarstant – laikantis šiuolaikinės fizikos dėsnių – megnetiniai arba elektromagnetiniai laukai, elektros srovė, bioelektra yra materialūs. Buvau mokomas – kad žmogus yra apdovanotas „Siela“. Seniau buvo manoma, kad „žmogiškoji“ mintis yra dvasinė – o čia Šiuolaikinių mokslų terpėje: fizikos, chemijos, biologijos - beveik viską galima išmatuoti, užregistruoti, aprėpti žvilgsniu arba nusakyti skaičiais, o „žmogaus“ mintis yra biosrovė tekanti dėl galimybių skirtumo tarp įvairaus tankio terpių, pav. elektrolitų, arba yra biosrovė turinti didesnę ar mažesnę įtampą – galimą išmatuoti arba užregistruoti; vis dėlto išlieka sąmonės fenomenas...

Iš mokslo, koks yra fizika, o taip pat chemija ir biologija žinome, kad kintantis magnetinis laukas laidininke indukuoja srovę (srovė – tai dažniausiai elektronų srovė – judesyje). Žinome, kad materija pripildytoje sistemoje – sakykime, kad ir dujomis, elementariosiomis materijos dalelėmis, kylant vidinei sistemos energijai didėja dalelių judėjimo greitis – pav. šildant dujų mėginį kyla jų temperatūra, dalelės atlieka greitesnius judesius – virpa, atsimuša viena į kitą, kyla spaudimas į indo sieneles... Kylant temperatūrai sistemoje didėja jo vidinė energija, dalelių judėjimo greitis, spaudimas, cheminės reakcijos greitis...

Temperatūra fiziologijai daro ypatingą įtaką...

-O kaip su Dievo vaizdiniu?

Čia – remiantis aukščiau minėtais ir kitais faktais, vaizdinys yra toks, kad Laiko-erdvėje arba „Visur“ a priori vyksta Savaime-Mąstantys arba Savaime-Sąmoningi faktai.

-Remiantis gamtos mokslais lengviau suprantamas yra fiziškai-materialios medžiagos, iš kurios yra sulipdytas Dievas suvokimas....

-Tačiau būtina pastebėti, kad tai iš Dievo – remiantis apibrėžimu – žinome, ką vadiname fizišku-materialiu, o ką dvasiniu... Remiantis apibrėžimu, o svarbesnis rodos yra ko nors, pav. Sąmonės (Sąmonėsproto) egzistavimo, buvimo faktas, negu tam kažkam suteikimas pavadinimo, apibrėžimo.... -Taip yra su Dievu.

*Be to, kaip jau buvo rašyta, egzistuoja Sąmonės fenomenas – nežinia, kaip gali – „biologijoje“ - fiziniai-cheminiai-biologiniai procesai persiformuoti į gyvos Būtybės sąmonę...

-Jeigu Dieve galimi tiktai sąmonės veiksniai – skirtingai nuo pav. fizinių ar cheminių analizių – tiktai loginis analizavimas Protosąmonėj, tai gal ir Viešpačiui „pirmieji dalykai“ taps nematomi...

Andrzej Józef Tęczar

*dr. Andrzej Jazy-Kwiatkowski požiūris

Poznań, dne 28.6.1989

"Starý Platon..."

- Jak Vaše Svátost jistě ví, nestudoval jsem Platona. Obecný nástin jeho filosofie jsem poznal v roce 1970, a možná v roce 1971 v prvním ročníku na Fakultě chemie Poznaňské polytechniky.

Jak Vaše Svátost možná ví, školu jsem nedostudoval.

-Vím, že mistr z Řecka měl hlásat, že člověk pozoruje jen ideje, jakoby stíny v jeskyni, neboť je odvrácen zády ke slunci. – Takže člověk poznává, vidí jen ideje.

-Jestliže Bůh je bytím; - Sám – o sobě – myslícím Absolutnem Rozumu - Rozumovědomím, pak “vědecké konvence”, “pozemský život” jsou "výplody – skvělé úspěchy PAN-INTELEKTU. V rozumu vznikly ideje, vědecké konvence, např. : astronomie, paleontologie, antropologie, geologie, medicína, chemie, filologie, náboženství – byť ty poslední by bylo vhodné postavit na začátek.

-Je vidět, že Bůh má schopnost transformace, přeměňování idejí, vědeckých konvencí do např.: obrazů, představ, názorů, které podléhají projekci do Já*. Dochází k jistému zastupování Já obsahem. - V chemii známe pojem substituce (např. nukleofilní) kdy dochází k výměně konkrétních skupin atomů v rámci většího celku, přičemž vzniká nová látka.

Takže názory, "obrázky", představy, jsou podvrhovány (nahrazovány) silou vůle a schopností Pána k Já.

Ideje jsou transformovány (např. v obrazy) a jsou projektovány do Já. Do Vědomírozumu jsou vkládány konkrétní obsahy nebo představy, které předtím byly koncipovány cestou Rozumu.

-Je zde ještě jedna zásadní otázka:

Starý Platon pravděpodobně věděl, že člověk existuje jaksi objektivně, samostatně.

V rámci tohoto nahlížení člověk není subjektem, nýbrž byl rovněž vymyšlený a silou vůle Tvůrce umístěn v jeho Já, čili existuje subjektivně

-s ohledem na Boha - i v Něm.

Také v "případě Člověka" dochází k projekci ideje  “o člověku” do Já, k umístění jej v Rozumovědomí -

-ano, stejně jako mnoho jiných obsahů. Obsah obsahu není roven.

-představa není rovna obrazu, obrázek není roven prosté myšlence. PŘÍZRAK VĚDOMÍ “u jednotlivého člověka” je příliš precizní a složitý

- a diferencovaný. Jedny obsahy jsou zakotveny velmi hluboce

- jistota, přesvědčení, jiné pak jsou velmi vratké, a mohou být silné

-např. indukce sexuálních stavů, jinak je tomu, když “člověk ví” – že vidí, jinak zas když ví – že slyší nebo cítí.

-Jeví se představa obrazu z tvrdosti

-ve vědomí. - Jak jsem psal PŘÍZRAK VĚDOMÍ-ROZUMU, k němuž je přiřazen jednotlivý člověk je příliš složitý a diferencovaný, např. pokud jde o hloubku, přesvědčení, intensity, napětí, to, co se obecně vnímá jako “registrované smysly”.

Transformace ideje např. do obrazů.

-A případ: člověk je rovněž představen, tkví v Já – není subjektem, existuje subjektivně pro Boha i u Boha.

-Starý Platon - Aristoteles - Kant- - Tęczar.

Milerád výše uvedené presentující Vaší Svátosti -

ručně připsané iniciály A. T(ęczar)

pozn. překl.:Teczar používí slovo Jaźń, což se nyní překládá jako Jáství, ale zdá se, že jemu jde o klasické filos. „Já“ ve smyslu Já - plně si vědomé svého bytí

Andrzej Tęczar

v Poznani, dne 1991.08.03

Pravda a pravda…

—V "pozemské realitě"— je asi objektivních pravd "pro člověka" málo. Jistě je – objektivní - pravdou  fakt existence Boha

—Opíraje “se” o obsahy z básně O Pánu nebo prózy Starý Platon… "lze prokázat, že Bůh existuje jaksi nezávisle na člověku – tzn. Bůh bez člověka je nemyslitelný... .

Objektivní pravda je snad schopnost Hospodina  myslet – nutnost probíhání myšlenkových procesů

—anebo stavů vědomí (u Pána). Pravdou objektivní a zároveň subjektivní ve vztahu k Bohu se zdají být vlastnosti Pána: — např. fakt a schopnost transformace a projekce idejí, pojmů v např. obrazy a představivé pojmy, lokalisované v Já (u Pána) – čili tam, kde se “odehrává” “pozemská skutečnost” – Podobně lze v této kategorii lokalisovat fakt blízkosti (příbuznosti) Hospodinovy psyché s červenou barvou

—války, řeže, chirurgické operace, fysiologie ženy....

—Bible často praví, že: se Pánu něco líbí... 

Celá škála uměleckých vjemů je použita např. při stavbě Archy Noemovy — je to krásno, umění, ale i řemeslo – technologie provedení detailů archy.

—Ve Faraonovi a otrokovi bylo napsáno: — „přemíra intelektuálních schopností Hospodina, Jeho intelektuálního potenciálu, jenž je vyjádřen v množství lidí, v tom co dokázala věda a umění a jejich prolínání „se“...

—Dosud se psalo (jsem psal) hlavně o Umění. Ale máme přece i jinou oblast: Matematika, Fyzika, Technika, které se - jak výše uvedené  - „prolínají“ s Uměním – např. Chemie. Exaktní vědy s využitím Matematiky postihují fyzické jevy – dávají je do vzorců – těch matematických, vyjadřujících zákonitosti, které se opakují.

 — Počínaje "nejmenšími zónami Fyziky" např. vzorci na teplo P.Debye — až po říši hvězd a kvasarů, od velikosti „Planckovy konstanty“ nebo „součinů rozpustnosti" (např.HgS) — po kosmické vzdálenosti (miliardy světelných let) — no a přece není nejmenší nebo největší číslo – je myslitelné, že lze vytvořit číslo o „1“ větší nebo menší (vlevo od čísla "0") – a tak až do omrzení.

—Zajímavou vědou je Chemie, kde „vlastnosti“ látky jsou spojeny např. v klasické kvalitativní analýze s barvou chemické sloučeniny, jde např. o chlorid železitý Fe(SCN)3 kyanid sírový Fe+3, sírany cínu, antimonu, bizmutu (barvy), a to se pak vyjadřuje matematickými vzory... (matematické modely stavby atomu, integrální zápisy chemických reakcí, stereoskopie a stavba stálého tělesa – a jeho vlastnosti).

—S pomocí počítačů „se“ dělají matematické modely „jevů v atomových jádrech“, vypočítává se kosmická dráha vesmírných letů: např. bez lidské posádky "Pionier", anebo s posádkou, jako Armstrongův let na Měsíc.

—„v tom co dokázala věda a umění a jejich prolínání „se“.... u Hospodina.

Klasická věda zakládající se na „uznání“ je medicína.

—Klasickou metodou léčení je symptomatická léčba – anebo jinak řečeno: s využitím aparatury, počítačů (tomografy, echo — kardiografy atd.) — to vše dosahuje vědomí (řekl bych lidské). Ve finále Pán tvoří stav vědomí, který stvrzuje nebo také konstatuje, že daný stav, to je ono — je správný, v souladu s pravidly (lékařství). — Ale to není vše — např. ve psychiatrii se vyskytují tzv. vedlejší reakce, dokonce i zázraky.

Pravda se vyskytuje v takovém vědním oboru, kterým je Právo. Pokud výpovědi dvou nebo tří svědků jsou v souladu s předchozími existujícími skutečnostmi, říkáme, že mluví pravdu.

Vědecké konvence zakládající se na hloubání nebo analýzách vědomí u Hospodina – se vyskytují v Já jakožto "pozemský život“.  Ten nevznikl hned – alespoň šest tisíc let a vzhledem k velikosti, množství, různorodosti, ukotvení (prolínání „se“) není „pro" a ani „u" mnoha lidí tak samozřejmý...

—Lze si povšimnout, že „pozemský život“ je nejpravděpodobněji u Hospodina předem („shůry“ *) připravený a zřejmě "zde na zemi" vše je na 100%  a priori. Tuto thesi potvrzuje logická analýza uchopená omnipotentně.

—Takže otázku pravdy bych vyjádřil takto:

—existují pravdy objektivní a subjektivní;

—objektivní jsou ty — které se týkají existence a vlastností Hospodina - částečně;

—částečně se týkající vlastností Hospodina a "pozemské reality" - toho pozemského života a vědeckých konvencí (usů) vzniklých u Hospodina – to jsou pravdy subjektivní, zakládající se rovněž na konstrukci: předpoklad — these: pokud existuje to – pak následuje to.- Každá oblast života, Vědy, Umění, techniky má „svá“ Tajemství – předem (shůry) připravená Hospodinem, kterými „se řídí“. 

—Pokud člověk netrpí (dlouhodobě), může třeba jako sv. Augustín obdivovat Dílo Páně.

Lze však poznamenat, že není jasné, zda Pán existoval vždy, a zda procesy: ať už myšlenkové, či Velko- — nebo Panvědomí existovaly vždy, zda měly počátek...

Pravdivou je však patrně these hlásaná Immanuelem Kantem, že „dochází k rozvoji..."

Andrzej Józef Jan Tęczar

pozn. překl. zde autor použil opět slovní hříčku, polské zgóry použil v klasickém významu předem i shůry, ve smyslu z nebes